Date: 2021-08-22 20:00:00
Tags: etika nabozenstvi praxe
Desc: Nikdo nemuze busit hlavou do zdi a pak se divit, ze ma boule.

# Ja to mam jinak!

Nedavno jsem se ucastnil debaty na klasicke tema.

"Nemam nic proti homosexualum; kdyz nekdo muze byt stastny s
chlapem, je to jeho vec a me do toho nic neni, i kdyz to tak sam
nemam."

Kontroval jsem klasickym konzervativnim argumentem, ze
homosexualita je moralni uchylka, ktera jde nejen proti dobru
samotnych gayu, ale i jejich normalniho okoli.  Proto ji nelze
spolecensky protezovat, maximalne tolerovat a zatlacovat do
podzemi.

Dostalo se mi odpovedi, "ty to tak mozna mas, ale ja ne" a "kdyz
budu ja stastnej, budou stastni i ostatni kolem me."

To nejsou atypicke odpovedi, ale jsou zajimave v tom smyslu, ze
nepripousti zadnou objektivni moralni realitu.  Tim padem ani
skutecnost jako takova nemuze mit zadny vyznam nad ramec toho, co
ji prisoudi kazdy jednotlivy clovek, a vse je zavisle pouze na
nasem subjektivnim stavu.  Cili _nominalismus_.

Jako odpoved me (dodatecne) napadl tento pribeh ci bajka.

## O veverce a vrane

Veverka si usmyslela, ze muze litat bez kridel.  Kdyz ji vrana od
toho zrazovala, dostalo se ji odpovedi, ze je to jen vrany nazor a
ze ona, veverka, to ma jinak.

Pak skocila.

A kdyz letela dolu, jeste volala na vranu:

"Vidis?  Letim a je to parada."

To mam na mysli, kdyz mluvim o moralni realite.

Je to samozrejme jenom analogie, konecnou realitou je Buh jako
nejvyssi soudce.  Ten bude soudit nejen nase (jiste dobre) umysly,
ale i nase ciny, prinejmensim ty, ktere se vice ci mene vedome
dostaly do sporu s objektivni moralni skutecnosti, nebot nikdo
jiste nebude vazne tvrdit, ze je urcite jednani dobre, kdyz je
dobry umysl.