Date: 2021-12-27 20:00:00
Tags: nabozenstvi kultura spiritualita
Desc: Detsky a dospely pohled na Vanoce.

# Vanocni povzdech

Snad to nevyzni jako kazani.

Slychavam lidi rikat, ze uz se zase blizi ty hrozny Vanoce, nebo
jak jsou radi, ze uz je po Vanocich.  Vadi jim desny shon pred
Vanoci a konzumni silenstvi lidi apod.  Pripravy je unavuji a
nestoji jim za tech par minut detskeho stesti u stromecku.  Nemluve
o nejakych hlubsich radostech spojenych s narozenim Krista.  Jsou
Vanoce, cas optimismu, tak budu doufat, ze je to casteji poza nez
realita a ze se to tyka jen zlomku mych znamych.

Kdo tohle rika, je nekde uvnitr mrtvola, ktera se nedokaze skutecne
radovat.  Nebo alespon radovat z neceho, co je dano zvnejsku tim,
co delaji ostatni a co zada tradice (kdyz uz ne nabozenstvi).  Zda
se, ze pro nektere lidi by idealni proziti Vanocnich svatku bylo
proste jen volno od prace, volno delat si, co chci.  Tradice je
beztak prihloupla zatez, kterou jsme zdedili po neosvicenych
predcich a ktere je treba se zbavit, aby clovek mel tu pravou
svobodu hledat stesti a spokojenost dle vlastnich potreb.

Tato vlaznost mi pripada jako mnohem horsi projev nepratelstvi vuci
Kristu a pravemu nabozenstvi, a tim padem proti realite tohoto
sveta, nez otevrene vypady neznabohu.  Jedine, co muze slouzit jako
omluva, je fakt, ze nemaji tuseni, co vlastne delaji.

Jediny lek proti tomu je, co nam opakuje nas pan farar kazdy rok o
Vanocich:

  > je treba v sobe znovu a znovu obnovovat uzas z toho, ze se sam
  Buh vtelil do lidskeho mladete, vzal na sebe radosti a strasti
  nasi lidske existence.

Sam Buh, stvoritel vesmiru, pro nehoz jsme nepatrne nic a ktery ve
sve sobestacnosti naprosto nepotreboval ani vesmir, ani nas a
nemusel proto nic tvorit, ani se vtelit, presto vesmir stvoril a
podobu lidskou na sebe vzal, nebot ho vedla touha sdilet s nami
neco z toho stesti a miru, jez jsou pro Neho realitou.

Staci vystoupit ze sveho vnitrniho sveta, ze sveho autismu a uznat,
ze je tu nejaky vnejsi svet, v nemz neurcujeme pravidla.  A zasnout
nad tim!  Kdyz jsme byli deti, umeli jsme to.  Jako dospeli jsme
nad veci a ani zasnout, ani bat se uz neumime.